Jaroslav Havlík

Jaroslav Havlík je poutník života, který se ve věčném koloběhu vrací k základním tématům lidského bytí. Není voyeurem, skrytě ukrádajícím domorodcům jejich identitu, aby ji jako něco podivného a odlišného předkládal „našemu“ divákovi. Z jeho fotografií je cítit hledání vlastních odpovědí na otázky, které si kladou lidé v různých dobách, kulturách a místech. Kdo jsme, kam jdeme, jak žít a zemřít, co má v lidském životě smysl.

Na svých toulkách po asijských zemích, z nichž nejvíce se mu pod kůži vryl Nepál a Tibet, se setkává s jejich obyvateli v každodenních souvislostech jejich životů. Nespěchá; stává se součástí jejich životního rytmu a oni se s ním na oplátku dělí o všední i sváteční chvíle, radosti, smutky, vášně i únavu a tíži života, odehrávajícího se na pozadí vysokohorské himálajské krajiny, extrémní svou krásou, nehostinností a monumentálností. V ní hledají svou obživu, do ní umístili svoje božstva a pod jejich ochranou si vybudovali své příbytky, chrámy, kláštery, svou kulturu. Našli způsob, jak zde žít a přežít.

Jaroslav Havlík je fotograf-poutník, který fotí z nitra situace, vztahu, zážitku; proto se mu daří zachycovat intimní okamžiky bez přetvářky.

Nic není potřeba přikrášlovat – skutečnost, ani její fotografický obraz.

Černobílý kontrast všech odstínů a intenzity světla podtrhuje syrovost, přímočarost zaznamenané reality. Zánik a smrt střídá zrození, růst, dozrávání. Koloběh pokračuje.

Skupina poutníků mezi posvátnými skalními útvary na břehu jezera Namccho, v jehož vodách se zrcadlí bezbřehá tibetská obloha.

Zježené špičky čhörtenů, v nichž byly před staletími uloženy ostatky tibetských lamů a učenců jako by napodobovaly nekonečno horských vrcholků.

Nomádský mladík se zamyšleně usmívá skrze mlžný oblak stoupající z horkého pramene kdesi v západním Tibetu.

Vesničan na koni jakoby mimochodem míjí dokonale kónickou posvátnou horu, jež je mýtickou součástí jeho existence na Tibetské náhorní plošině.

Oči starého lamy viděly své, a přesto jsou plné důvěry a laskavosti.

(Text Zuzana Ondomišiová)