Josef Vaniš, Vladimír Sís

Dokumentární cyklus fotografií kameramana Josefa Vaniše a režiséra Vladimíra Síse představuje tibetské reálie, tak jak je autoři zachytili při své cestě po Tibetu v roce 1954. Snímky zachycují dnes již zničené církevní památky, náboženské obřady, život prostých Tibeťanů, ale i portréty tehdy devatenáctiletého 14. dalajlamy Tändzin Gjamccha.

JOSEF VANIŠ
6. 1. 1927 – 12. 2.
kameraman
Jako kameraman se podílel na vzniku řady dokumentárních a hraných filmů(Cesta vede do Tibetu, Skok ze stratosféry, Dvanáct minut pod rovníkem, Jaroslav Ježek…), a celovečerních hraných filmů (Dědeček, Kylián a já, Jak básníkům chutná život, Dobří holubi se vracejí, Vážení přátelé, ano, Andělské oči), je autorem nebo spoluautorem publikací (Tibetské umění, Země zastaveného času , Žáci hrušňového sadu , Vzpomínka na Tibet ) a mnoha výstav o Tibetu (naposledy Vzpomínky na Tibet 1954-55, Plzeň 2008, Velká synagoga).

VLADIMÍR SÍS
7. 7. 1925 -7. 9.
televizní a filmový režisér
Jako režisér se podílel na vzniku řady dokumentárních a krátkých hraných filmů (Dvanáct minut pod rovníkem, L. Armstrong, E. Fitzgerald, Jaroslav Ježek, E. Destinová, V. Talich), celovečerních hraných filmů (Akce Kalimantan, Král komiků, Balada pro banditu, Poslední leč, Muž, který rozdával smích, Jonáš a Melicharová) a je autorem a spoluautorem knih (Cesta do Lhasy, Země zastaveného času, Tajemný Tibet, Tibetské umění, Žáci hrušňového sadu, Testament pana Tena, Země koruny České, Vzpomínka na Tibet).

Cesta Josefa Vaniše a Vladimíra Síse
do Tibetu v letech 1953-4

V listopadu 1953 vyslal Čs. armádní film dva mladé tvůrce, režiséra Vladimíra Síse a kameramana Josefa Vaniše do Číny, aby společně s čínskými filmaři zachytili na filmový pás stavbu velehorské silnice vedoucí z provincie S´-čchuan do Lhasy, hlavního města Tibetu.

V březnu 1954 se vypravili na devítiměsíční 1760 km dlouhou cestu napříč Tibetem do „sídla bohů“, města Lhasy. Během cesty, jejíž části absolvovali automobily, na koních, ale i pěšky, kromě požadovaných záběrů z vlastní stavby silnice, natáčeli i přírodní scenérie, obchodní karavany, život prostých Tibeťanů žijících ve městech, vesnicích i v kočovných stanech, architektonické a – tam, kde to bylo možné - církevní památky a obřady. S tehdy devatenáctiletým dalajlámou Tändzinem Gjamcchem se setkali poprvé ve městě Čhamdo, přes které projížděl na oficiální návštěvu Číny po právě budované silnici.

Koncem listopadu 1954 dorazili Sís s Vanišem ke Lhase a po jedenáctidenním čekání dostali povolení ke vstupu do cizincům „zakázaného“ města. Během více než měsíčního pobytu navštívili všechna důležitá místa – chrámy, tržnice, dalajlamův palác Potálu i jeho letní sídlo Norbulingka, katedrálu Džókhang i sídlo lékařské a astrologické fakulty na vrchu Čagpori.

Z Tibetu přivezli unikání svědectví v podobě natočených filmových záběrů a nafocených negativů. Žádná s filmových kopií Cesty do Tibetu se nedochovala (nebo nebyla zatím nalezena). Josef Vaniš po celá léta schraňoval oběma autory v Tibetu pořízené fotografické negativy, z jejichž zvětšenin byly čas od času uspořádány příležitostné výstavy v Česku i v zahraničí. Vanišovy a Sísovy fotografie mají vysokou obrazovou i estetickou hodnotu. Jejich největší přínos tkví v tom, že vytvořili trvalé a nesmírně cenné obrazové svědectví o zemi, kultuře, náboženství, architektuře, umění a lidech, o reáliích, které byly několik let poté zlikvidovány či zcela změněny...